PERFEKTNÍ A BEZ VAD

A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno, toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech (Skutky 3:16).

Rád bych, aby sis všiml výrazu "dokonalé zdraví" v našem úvodním verši. Je přeložen z řeckého slova "holoklēria", což znamená dokonalý zdravotní stav, stav zdraví bez jakýchkoli problémů. To je Boží přání pro tebe a je to jedno z mnoha požehnání života ve jménu Ježíš.

Jakub 1:4 vyjadřuje podobnou myšlenku. Mluví o tom, že "jsme dokonalí a celiství a nic nám nechybí". Výraz překládaný jako "celý" je "holoklēros", slovesný tvar "holoklēria". Znamená, být dokonale zdravý, úplný, bez vady. Jaký to život!

Aby se tak stalo, dal nám Bůh Ducha svatého, Ducha života, který nás udržuje v dokonalém zdraví. Římanům 8:11 říká: " Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá." Haleluja!

V předchozím 10. verši se píše: " Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti" (Římanům 8:10). Kristus v tobě, Duch svatý v tobě, zaručuje dokonalou zdravost ducha, duše i těla.

Připomíná to Petrovo setkání s Eneášem, který byl osm let zmrzačený. Petr mu řekl jen: "...Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje; vstaň a ustel si. A on hned vstal" (Skutky 9:34). Eneášovi bylo navráceno dokonalé zdraví, protože Petr pochopil přesahující moc Ježíšova jména a Krista žijícího v nás.

Jako křesťan žiješ v Kristu - žiješ v Něm. Tvoje víra v Jeho jméno a vědomí Jeho přítomnosti tě drží v naprostém a dokonalém zdraví. Sláva Bohu!

MODLITBA

Drahý nebeský Otče, děkuji Ti, že jsi mě učinil dokonalým a celistvým, a že mi nic nechybí. Jsem spravedlivý, svatý a bezúhonný v Tvých očích, ke slávě a chvále Tvého Jména. Amen.

Rozšírené štúdium: 1. Tesalonickým 5:23, Jakub 1:4 AMPC

1.ročný Biblický plán: Lukáš 22:1-38 a 1.Samuel 26 – 28

2.ročný Biblický plán: Rímskym 16:1-11 a Žalmy 133 - 134